Skutečný, inspirativní a dobrodružný příběh dvou kamarádů, kteří se 1. prosince naivně vydali ze Vsetína stopem do Španělska.
43 stránek poutavého čtení.
Psal se listopad 2016 a na Vsetíně, v restauraci U Čerta, seděli dva blázni. Ani jeden z nich před tím nikdy pořádně nestopoval a ani jeden z nich nemá rád zimu. Tihle dva blázni – říkejme jim třeba Petr a Martin – se rozhodli, že vyzkouší, jaké to je spoléhat se jenom na dobrou vůli a laskavost ostatních, v době, kdy venku převládají nepříjemné mrazy. Jsem rád, že jsem jeden z těchto bláznů.
Plán byl jednoduchý. Chceme dojet někam daleko, ideálně do Španělska. Jako datum odjezdu volíme 1. prosince jednak proto, že se to bude dobře pamatovat a pak proto, že se bude jednoduše počítat, kolik dní jsme už na cestě.
Přípravu beru zodpovědně. Na Instagram postuju fotku s pasem, do mobilu si stahuji česko-španělskýslovník a za vrchol přípravy považuji koupi 50l batohu, čepice a zimních ponožek. S sebou bereme stan a spacáky. Někde na internetu jsme našli informaci, že když stopaři mají s sebou kytaru, zastavuje jim mnohem více aut. Na svůj batoh tedy připínám ukulele a Martin si balí kuželky na žonglování. Španělsko s Francií jsou prý ráj pro pouliční umělce. Kdyby se nám podařilo vydělat hraním a žonglováním na zpáteční letenku považovali bychom náš trip za více než úspěšný.
